Alex Huber

Mistr všestranného lezení Alex Huber je ověšen mnoha „nej“. Je považován za jednoho z největších, nejsilnějších a nejvlivnějších extrémních lezců v historii skalního lezení. Jeho „podpis“ najdeme na velkých stěnách i ve vysokých horách v mnoha lezeckých oblastech po celém světě. Spolu se svým bratrem Thomasem prosluli jako duo Huberbaum (Huberovi hoši). Jeho nejtěžší sportovní cesty nemají opakování, za dvacet let je přelezl jen Adam Ondra.

Sílu a systematičnost tréninku získal už jako dospívající, když se věnoval sjezdovému lyžování. Poté, co zjistil, že je sice úspěšný, ale nikdy v tom nikdy nebude tak dobrý, jak by si představoval, přenesl všechno své úsilí do profesionálního lezení. Širší lezecká komunita ho zaznamenala, když v roce 1992 jako druhý člověk na světě přelezl 9a ve své cestě „Om“, v roce 1996 pak byl prvním lezcem, který přelezl cestu 9a+ na Opean Air. Opravdový průlom v kariéře přišel po volném přelezení cesty „Salathé“ v Yosemitech. RP přelez 37 délek této cesty obtížnosti 8a+ mu přinesl pozornost celého lezeckého a sportovního světa.

Velkou láskou Alexe je lezení na sólo, na svém kontě má několik nejvýznamnějších sólových výstupů v historii. Prvenství zde sbíral už od roku 2002, a to od obtížnosti 7a. Teprve až když v roce 2004 vylezl v Rakousku cestu Kommunist – první volné sólo v historii v cestě s obtížností 8b+, označil ho za hledání svých limitů. Přestal je však hledat až v roce 2008, kdy vylezl vícedélkovou 280metrovou cestu Locker Vom Hocker 7a. Pak už oznámil, že se volnému sólu v tomto stylu přestává věnovat, neboť je to přece jen „velmi, velmi riskantní“. O sólovém lezení vydal v roce 2010 cestu s jednoduchým názvem Free Solo.

S bratrem se ovšem vrhli také na rychlostní lezení. Po opakovaném pokusu zdolali „Zodiac“ v Yosemitech v rychlostním rekordu 1 h 51 minut a rekord z roku 2007 drží i za „the Nose“ v čase 2 h 45 minut (o rok později ho překonali Hans Florine a Alex Honnold s časem 2 h 23 min). Když na to Alex vzpomíná v rozhovoru pro časopis Montana, říká, že to byla pořádná divočina.

Dnes šestapadesátiletý lezec už tempo lezeckému světu neudává, přesto však nezahálí, potkat ho můžete třeba na oblíbené Sardinii. Jeho cesty a výkony jsou dodnes pozvánkou do lezeckého světa, motivací k překonávání vlastních limitů a možná i osahání si „pocitu utrpení při lezení ve vysokých nadmořských výškách“.

Kde se na Festivalu potkáme?