Radoslav "Radar" Groh

Od třinácti let, kdy se přestěhoval do Vrchlabí, si užíval pobytu v horách. Dlouhé roky byl věrný atletice, přičichl také i běžeckému lyžování, aby ne – oba jeho rodiče byli sportovci a horalové. Už v dospívání propadl závodům – byl členem reprezentace v atletice i skialpinismu. O své první výhře v přespolním běhu říká: „Byl to báječný pocit smysluplnosti, který jsem si chtěl co nejdříve zopakovat.“

Dnes pro něj zůstává sportem číslo jedna běh v horách, považuje jej za nejsvobodnější pohyb. Skialpinismus mu pak otevřel bránu do vysokých hor. V roce 2016 byl členem první expedice, která dosáhla vrcholu patagonské hory Fitz Roy. „Kochat se okolím ze špičky Fitz Roye byl pro mě vyloženě přelomový moment.“ Následovaly další výstupy s Márou Holečkem, společně například podnikli prvovýstup východní stěnou na Huandoy Norte (6395 m n. m.), který pojmenovali BOYS 1970 na počest československé expedice, která zahynula pod Huascaránem.

V roce 2024 společně s Zdeňkem Háčkem Hákem a Jaroslavem Banánem Bánským úspěšně zdolali dosud nezdolanou Muču Kiš (7453 m. n. m.) v pákistánském Karákóramu. Jaká je jeho filozofie? „Pod horu se snažím přicházet silný, dobře organizovaný a vnitřně vyrovnaný, ale především pokorný. Horu nelze porazit, je třeba hrát podle jejích pravidel, do banku vsadit vše a pak jen doufat ve šťastnou kartu. Na práci se svou psychikou nemám konkrétní návod, nicméně odolnost lze dle mého temperovat lezením na našem českém písku.“